Podkrkonoší

Z FolklorWiki

Národopisná oblast v severovýchodních Čechách, která se geograficky přibližně shoduje s krkonošským podhůřím. Na jihu sahá zhruba k linii vyznačené městy Lomnice n. Popelkou, Nová Paka, Dvůr Králové a Úpice, na severu plyně přechází v oblast Krkonoš. V lidové kultuře se v Podkrkonoší zvláště od 2. poliviny 18. st. vytvářely specifické krajové znaky, které ji výrazně odlišovaly od kultury sousedních oblastí. Ke vzniku etnografického regionu přispěla také vlastivědná ltratura, nářečí a povědomí obyvatel. Pro Podkrkonoší je typická především roubená architektura s bohatě zdobenou lomenicí, malovaný nábytek s modrý, bíle mramorovaným základem a pestrou florální, někdy i figurální malbou (nejvýznačnější dílna je v Pasekách n. Jizerou), kroj (suknice sešitá s měkkým živůtkem zvaným kanduš, vyšívané čepce zvané vápeníky, pokryté drobnými uzlíčky, časté užití ručně potiskovaných tkanin a v zimě velkých vlněných šátků s květinovým vzorem zvaným kukle). Z výročních obyčejů například až do poloviny 20. st. každoročně připravovaný svatojánská postýlka, stědrovečerní obchůzka zvaná kristyndlete, z oblasti folkloru výjímečně hojný výskyt lidových koled se světskou tématikou, záliba ve stavění řezaných betlémů, v lidovém a ochotnickém divadle, písmáctví, spolkové činnosti, náboženkém sekretářství (spiritismus) aj. V Podkrkonoší byla (podobně jako jinde v podhorských či horských oblastech) rozšířena podomácká výroba různého druhu, čižba, v horách se pěstovalo tzv. budní hospodářství, založené na chovu dobytka. Pro oblast je příznačná lední lánová ves řadového typu se záhumenicovou plužinou, hromadný typ se shlukovou zástavbou, v horách typ dvorcový s rozptýlenou zástavbou a úskovou plužinou, obvykle zhuštěnou ve společenském centru, v nižších polohách se objevujítéž návesní, popř. silniční vsi.

Jeřábek R., Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezka. Praha, 2007.